Call of Duty
Očekávaná novinka na poli 3D stříleček nabízí celkem čtyři obtížnosti, přičemž kromě poslední veteránské není hra nijak těžká. Ale párkrát asi budete mít hodně problémů, když skript hází na bojiště jednoho protivníka za druhým a vy nemáte moc míst na pořádné krytí. Připadá mi, že nejvíce úmrtí zde zabezpečují nepřátelské granáty, než nějaká kulka a dobrý pozor si musíte dávat také na hořící auta, protože ty po chvíli velice efektně a hlavně účinně vybuchují. Vůbec exploze a kouř je naprosto reálný, dýmová stopovka letících RPG střel je úžasná! Je docela zajímavé, že na jedné straně tvůrci vytvořili zmíněná vybuchující auta, ale také schopnost střel prolétávat tenčím materiálem (úzká zeď, dřevo, plechy, atd.), takže můžete zasáhnout protivníka za lehčím krytem, ale jinak je prostředí opět naprosto neinteraktivní a po hříchu nelze prakticky vůbec nic zničit.
Na pytel to je v jedné z úrovní za SAS v Ázerbajdžánu, kde v noci prohledáváte vesnici kvůli skrývajícímu se teroristovi a k dalšímu opěrnému bodu vás naprosto lineární a povětšinou velice úzká úroveň (s dalšími je to lautr stejné) nutí k cestě přes lucernami osvětlený chodník, kde jste velice jasným a viditelným cílem. Samosebou že si nemůžete pomoci sestřelením těchto světel, což umožňoval již dávno např. úplně první Medal of Honor! Spolu s ne zcela vyladěným skriptováním, kde se na plac občas servírují tuny nepřátel, kteří jako mávnutím kouzelného proutku zalezou po překročení neviditelné linie, je neinteraktivní prostředí asi nejvíce mrzuté . Přitom třetí díl, který vyšel pouze na konzole, čitelným skriptováním vůbec netrpěl. V něm jste se mohli krýt a po několika posilách bojiště samo utichlo.
Dojem z boje tak byl daleko reálnější než ve čtyřce, takže v tomto směru si tvůrci pěkně umyli ruce. Nicméně tradiční deviza Call of Duty, tedy výborná a autentická atmosféra války, nechybí ani ve čtyřce, navíc ještě více graduje. Sice je Call of Duty 4 opět jen klasická střílečka s velice omezenými pohybovými schopnostmi (pouze poklek a plazení), jenže v pocitu z reálného boje se jí nedokáže vyrovnat ani Armed Assault. V kampani se střídá vedení přislušníka SAS s americkým mariňákem, přičemž jinak pouze pěší boj řádně zpestřuje post značkovače cílů bitevní stanice AC-130H Spectre a po vzoru GRAWu také obsluhování granátometu na boku výsadkového vrtulníku CH-47 Chinook.
Fanouška bojové techniky jistě potěší mnoho akurátních bojových prostředků na obou stranách, přičemž ruční navádění útoku spřáteleného bitevního vrtulníku MI-28 Havoc právě ze zmíněné mise v noční vesnici je parádní práce. Pokud odhlédnu od výše popsaných technických problémů, single kampaň je jedna monstrózní akce, kdy vás hra nenechá prakticky vůbec oddechnout. Na mě snad nejvíce zapůsobila velice nebezpečná mise v Pripjaťi u černobylské elektrárny, kde v šeru tohoto opuštěného města tajně kooperujete pouze s vaším velitelem jako skvěle maskovaní ostřelovači. Design a provedení města duchů poráží i specializovaného Stalkera, lokace vypadají neskutečně realisticky a postup je extrémně napínavý.
Multiplayerová část je ale spíše střídmější, protože nabídka herních režimů je docela omezená a nabízí výhradně boje proti živým protivníkům až 9 na 9, ale v tomto počtu už servery nestíhají a seance se často přerušují. Velká škoda, že chybí příběhové mise živého týmu proti počítači, jak to umí např. oba díly GRAW a možnost kooperativního hraní jakbysmet. Zrovna ona mise v Černobylu by byla ve dvojici neskutečně fantastická. Mnohým hráčům také nevyhovuje rozmístění tlačítek na ovladači ( zde mají PC hráči velikou výhodu), přičemž osobní konfigurace ovládání není na konzoli možná. Proto bych za sebe nové Call of Duty 4 ohodnotil lepší osmičkou, pokud překousnete výše popsané problémy, tak bych vytáhl i horší devítku. Co se ale atmosféry a napětí týká, tak skvělou kampaň, která se čte v jednom kuse jako špičkový thriller, jinde asi nenajdete
